Osobnosti, které inspirují
Taneční sály jsou místem každodenní práce, disciplíny i uměleckého růstu. Pojmenováním vybraných sálů vzdáváme hold osobnostem, jejichž život a dílo jsou spjaty s historií školy a jsou inspirací pro další generace studentů.
Nelly Danko
Baletní mistryně, pedagožka, sólistka Baletu Národního divadla a osobnost, která po desetiletí formovala generace studentů Taneční konzervatoře hlavního města Prahy.
Život zasvěcený tanci
Nelly Danko patří k osobnostem, jejichž profesní dráha spojuje špičkovou interpretační kariéru s mimořádně dlouhou a obětavou pedagogickou činností. Již více než půl století je spojena s českým tanečním prostředím a její jméno je neodmyslitelně spjato s Baletem Národního divadla i Taneční konzervatoří hlavního města Prahy.
Narodila se 3. 7. 1951 ve Lvově. Dětství prožila v Užhorodu a v roce 1961 nastoupila na Kyjevské státní choreografické učiliště, které po osmi letech úspěšně absolvovala. Studium na jedné z nejprestižnějších baletních škol tehdejšího Sovětského svazu jí poskytlo pevné technické základy, z nichž čerpá dodnes.
V roce 1970 přišla do Prahy a na základě konkurzu nastoupila do Baletu Národního divadla. Zpočátku jako členka sboru, ale její výrazný herecký projev a technická jistota jí brzy otevřely cestu k sólovým rolím. Zlomem se stala role Carmen v baletu Vášeň, po níž získala smlouvu sólistky.
Během své interpretační kariéry ztvárnila řadu výrazných rolí klasického i moderního repertoáru – například jako Bathildu a Družku Myrthy v Giselle, paní Capuletovou v Romeovi a Julii, Lady Macbeth v Macbethovi, Madge v La Sylphide, Mercedes v Donu Quijotovi, Matku a Smrt v Kytici nebo Isadoru Duncan ve stejnojmenném baletu Libora Vaculíka. Za tuto mimořádnou interpretaci získala v roce 1998 Cenu Thálie.
Vedle vlastní taneční kariéry se věnovala i pedagogické práci. Vystudovala taneční pedagogiku na HAMU, kde později sama vyučovala charakterní tanec jako externí pedagožka. Od roku 1983 působí také jako baletní mistryně Baletu Národního divadla a spolupracovala s řadou významných choreografů, mezi nimi Jurij Grigorovič, Peter Darrell, Youri Vàmos, László Seregi či Jiří Kylián.
Spojení s Taneční konzervatoří hlavního města Prahy
S Taneční konzervatoří hlavního města Prahy je Nelly Danko spojena od roku 1976, kdy zde začala vyučovat scénickou praxi, klasický tanec a především charakterní tanec. Po desetiletí se podílela na přípravě budoucích profesionálních tanečníků a předávala studentům nejen technické dovednosti, ale také hluboký respekt k tanečnímu umění a jevištní disciplíně.
Její jméno je spojeno s nespočtem absolventských představení, každodenních hodin na sálech i generací absolventů, kteří dnes působí na českých i zahraničních scénách. Její pedagogická práce se stala nedílnou součástí historie školy. Také v současnosti je její jméno spojeno s nastudováním charakterních tanců pro absolventská představení konzervatoře.
Nelly Danko o sobě v rozhovorech často mluví jako o člověku spíše uzavřeném a introvertním. O to výraznější byl její jevištní projev. Na scéně dokázala proměnit vnitřní citlivost v mimořádně silný výraz, v němž se emoce přenášely k divákům s neobyčejnou intenzitou. Právě schopnost spojit technickou jistotu s hlubokým emocionálním prožitkem patřila k nejvýraznějším rysům jejího uměleckého projevu.
Rozhovor: Babylon (13. 9. 2025)
Významné milníky
- 1961–1969 – studium na Kyjevském státním choreografickém učilišti
- 1970 – nástup do Baletu Národního divadla v Praze
- 1976 – zahájení pedagogické činnosti na Taneční konzervatoři hl. m. Prahy
- 1985 – absolvování taneční pedagogiky na HAMU
- 1986 – externí pedagog charakterního tance na HAMU
- 1998 – Cena Thálie za roli Isadory Duncan
- dlouholeté působení jako baletní mistryně Národního divadla
- 2026 – Medaile MŠMT I.stupně za rozvoj českého školství
Odkaz studentům
Každý tanečník si ze studia konzervatoře odnese více než techniku. Od svých pedagogů přebírá hodnoty, které jej provázejí po celý profesní život. Nelly Danko je jednou z osobností, které po desetiletí formovaly tvář Taneční konzervatoře hlavního města Prahy a předávaly své zkušenosti dalším generacím. Tento sál je poděkováním za její celoživotní práci, oddanost oboru a inspiraci, kterou zanechává ve svých studentech.
