Program:

Laurencie: Grand Pas
Hudba: Alexandr Krejn
Choreografie: Vachtang Čabukiani
Česká premiéra

Písně potulného tovaryše
Hudba: Gustav Mahler
Choreografie: Jiří Kylián

Yesterday
Hudba: Beatles v podání Wihanova kvarteta
Choreografie: Alena Drápalíková

Sinfonietta
Hudba: Leoš Janáček
Choreografie: Pavel Šmok

Je známo, že Leoš Janáček nikdy neuměl a ani nechtěl psát „hudbu o hudbě“. Každému svému dílu vdechl jasnou ideu. O Sinfoniettě napsal, že vyjadřuje „dnešního svobodného člověka, jeho duševní krásu a radostnost i jeho sílu a odvahu jít bojem k vítězství“. A jinde „ Zdá se mi, že se mi nejlépe podařilo co nejtěsněji se přimknout k mysli prostého člověka…“ Tato Janáčkova slova dávají pevnou obsahovou náplň i Šmokovu choreografickému tvaru Sinfonietty, je to „čistý“ symfonický balet bez reálného příběhu a konkrétních hrdinů, vychází z ducha partitury, k níž jako by přikomponoval další pohybové hlasy. Pavel Šmok se dal hudbou Leoše Janáčka inspirovat velmi často. Vedle Lašských tanců připomeňme alespoň znamenité kompozice podnícené 1. a 2. smyčcovým kvartetem i světovou premiéru velkolepé Glagolské mše uvedenou v Brně v roce 1969 / ústřední pár vytvořili Kateřina Elšlégrová – Slavická a Jáno Šprlák Puk / a Sinfonietty v roce 1971 ve švýcarské Basileji – sólisté – Kateřina Elšlégrová – Slavická a Petr Koželuh. K Sinfoniettě se vrátil P. Šmok po čtrnáctileté přestávce v roce 1985, kdy vytvořil novou verzi uvedenou premiérově Pražským komorním baletem v Teatro Garcia Lorca v Havaně s Kateřinou Frankovou – Dedkovou a Ludvíkem Vidlákem jako sólisty. Dílo se pak stalo repertoárovým opusem Pražského komorního baletu, naposledy byla Sinfonietta obnovena u příležitosti 75. výročí narození P. Šmoka v roce 2002 a uvedena na scéně Státní opery Praha.