Taneční konzervatoř hlavního města Prahy, Křižovnická 7, 110 00, Praha 1, tel.: 222 323 592, studijni@tkpraha.cz

 

Dne 19 .9. se konala v sále Divadla v Dlouhé konference Střed zájmu, věnovaná tanci. Konferenci pořádal IDU . Je třeba ocenit snahu pracovníků IDU Romana Vaška a Jany Návratové, kteří se na základě provedeného výzkumu v oblasti tanečního umění rozhodli konferenci uspořádat. Dostal jsem pozvánku k účasti v panelové diskuzi na téma školství.

Již několik týdnů před datem konference jsem obdržel žádost od Marty Lajnerové, která pomáhala se zajištěním konference, abych vyjádřil zásadní myšlenky a odpověděl na 3 otázky 1: Jaké téma vám aktuálně připadá v rámci vaší profesní praxe nejpalčivější? 2: vyjádřete svůj postoj (i kritický) k aktuální situaci v českém tanci. 3: o co v rámci českého tance usilujete? Tady jsou mé odpovědi: . 1/ Je to aktuální téma už 50. let, co se tanci věnuji- minimální společenská podpora tance, který stojí na okraji společenského zájmu a, bohužel, i v rámci ostatních uměleckých oborů. Projevuje se to nezájmem ze strany medií o propagaci tance- téměř nulová, nevyřešením sociální situace po ukončení profesionální kariéry, finanční ohodnocení tanečníků apod. 2/ Opět „dlouhodobě“ aktuální- neschopnost domluvit se v rámci oboru na zásadních postojích , neustálá nevraživost mezi jednotlivými skupinami v oboru, vymezování se jedné skupiny proti druhé, neschopnost respektovat práci druhých apod. Za problém také vidím penetraci „odborníků“ do světa profesionálního tance- lidí, kteří tanec nikdy profesionálně neprovozovali, ale šíří o něm své názory, aniž by věděli, co vlastně tanec vyžaduje. V jejich názorech je mnohdy cítit neúcta k práci těch, kteří „nosí kůži na trh“, nebo vlastní nenaplněné ambice. 3/ Naivně se snažím /už 50.let/ tuto situaci změnit. Pokud by k tomu měla přispět i avizovaná konference, bylo by to báječné!

Jak se ukázalo, byly mé představy skutečně naivní. Několik dnů před zahájením jsem obdržel program konference s již konkrétními tématy a otázkami, o kterých by se mělo diskutovat. Tady se ukázal jeden z hlavních problémů. Do panelové diskuze bylo pozváno 17 účastníků a to z různých baletně, tanečně, pohybových a dalších aktivit, které mají zcela rozdílné problémy, požadavky a přání. Naskýtá se otázka, proč na konferenci věnované baletu a současnému tanci / i toto dělení není příliš šťastné/, byli přizváni zástupce nového cirkusu, fyzického a nonverbálního divadla, svébytných uměleckých disciplín, ve kterých je POHYB /nikoliv TANEC/ pouhou součástí uměleckého vyjádření založeného na artistice, akrobacii, žonglérství, mimickém a hereckém projevu? Ukázalo se totiž, že na potřebnou diskuzi nebyl čas, celý dopolední program se nesl v duchu jeho nedostatku a sledování hodinek. Pokud někdo reagoval na myšlenku spoluúčastníka panelové diskuze, bylo to vnímáno téměř jako narušování programu a div ne obtěžování. Na mnoho otázek, které jsme obdrželi před konferencí se vůbec nedostalo.

Konference začala prezentací výzkumu prováděného v roce 2016/17 a to v oblasti „baletu“ – rozuměj v souborech „kamenných divadel“ a odborném školství, dále v oblasti současného tance, nového cirkusu, nonverbálního a fyzického divadla. Zatímco ve výzkumu v oblasti baletu a odborného školství, prováděného Romanem Vaškem, lze považovat získané údaje za statisticky zajímavé / i když ne za úplné a přesné/, výsledky výzkumu v oblasti současného tance však za takové považovat nelze. Důvodem uvedeným Janou Návratovou, která výzkum v současném tanci prováděla, je malá reakce oslovených volně působících uskupení. Naskýtá se otázka, proč do statistiky v této oblasti nebyly zahrnuty např. Bohemia Balet a Balet Praha Junior, které působí jako „nezávislé“ soubory, zprostředkovávají taneční umění divákům v regionech a reprezentují český tanec i v zahraničí. Prezentace z oblasti nového cirkusu, nonverbálního a fyzického divadla byla pouhou slovní zprávou o práci a činnosti v této umělecké oblasti.

Dalším bodem dopoledního programu bylo taneční vzdělávání a uplatnění tanečníků v praxi. Téma, které vždy rozbouří poklidné hladiny a vyvolá řadu emocí. Protože nebyl čas na skutečnou diskuzi a odpovědi na připravené otázky, zastavím se u tohoto tématu podrobněji. Je zajímavé kolik rad a názorů jak učit se objevuje, především od těch, o nichž nevím, že by někdy někoho něco naučili, dokonce sami tančili nebo např. školu někdy alespoň navštívili a seznámili se podrobněji s výukou! Přál bych každému, ať si to zkusí, postavit 10-ti leté dítě k“tyči“ a začít s ním pracovat a po dobu dlouhých osmi let mu pomáhat překonávat problémy fyzického, tělesného, psychického a duševního vývoje a dovést ho k úrovni potřebné pro výkon profesionálního tanečníka. Taneční konzervatoře

jsou školy, jejichž úkolem /ze zákona/, je výchova tanečních interpretů, kteří zaručují generační obměnu především v baletních souborech, ale také v dalších oblastech taneční praxe. Již několikrát jsem napsal a uvedl, že škola nemůže naučit všemu. Jejím úkolem je poskytnout studentovi co nejlepší technický, interpretační a umělecký základ pro profesionální praxi, v které si své místo musí najít každý tanečník sám. Praxe ukazuje, že tomu tak je, neboť absolventy tanečních konzervatořích nacházíme ve všech oblastech tanečního umění. Na dalších řádcích najdete seznam některých absolventů Taneční konzervatoře hl.m. Prahy, který je potvrzením toho, co zde uvádím. Vycházel jsem z dostupných zdrojů, jsou zde uvedeni absolventi od roku 1949 /první / až po ty současné, jedná se asi o 1/10 jmen.

Absolventi Taneční konzervatoře /1949-2018/

František Halmazňa, Hana Machová, Natálie Rybínová, Věra Urbánková, Miroslava Vlášková, Markéta Záděrová, Vlasta Šilhanová, Věra Untermüllerová, Helena Koudelková, Zdeněk Pašek, Lubomír Rešl, Zdeněk Doležal, Yvetta Pešková-Kočí, Gabriela Rumlová, Marta Synáčková, Pavel Šmok, Otto Šanda, Naděžda Blažíčková, Stanislav Buzek, Astrid Štúrová, Luka Urbanovičová, Jana Rybářová, Evžen Souček, Jiří Chládek, Jiří Hoščálek, Ladislav Fialka, Jiří Kaftan, Zdeňka Kratochvílová, Jana Andrsová, Jiří Duží, Eva Melicharová, Hana Šarounová, Ivana Lufínková, Marcela Martiníková, Helena Pejšková, Jaroslava Pelcová, Jaroslava Žlábková-Neckářová, Helena Holubová, Jana Ileková, Jan Kubín, Jiří Merta, Jitka Bartošová, Marcela Bruknerová, Nina Krásová, Naděžda Šedá, Pavel Ždichynec, Jana Chábová, Hana Krásová, Petr Pyskatý, Božena Věchetová, Petr Vondruška, Ivan Krob, Zdena Mašitová-Nemcová, Bohumil Reisner, Robert Strajner, Štefan Beláz, Ivan Bužga, Vladimír Kloubek, Miroslav Korn, Alena Žáková, Vlastimil Harapes, Rozina Kamburová, Jan Klár, Vladimír Klos, Ivanka Kubicová, Blanka Modrá, Ivanka Pavlová, Ludmila Rašpličková- Rašková, Josef Sklenář, Naděžda Tůmová, Monika Lichtágová, Rudolf Papežík, Miroslava Pešíková, Petr Zámostný, Tomáš Hanták, Anna Fialová, Helena Joklová, Jiří Kylián, Zuzana Měsťanová-Gančevová, Jan Mynařík, Daniel Wiesner, Bohumír Nekut, Ivan Neumann, Jaroslav Slavický, František Tichý, Jitka Žahourková- Kornová, Libuše Králová, Ivan Liška, Jiří Němeček, Jiří Trojan, Tamara Kornová, Václav Kuropata, Zdeněk Rosa, Michal Šebor, Michaela Vítková, Ludmila Ledecká, Zdeněk Prokeš, Petr Veleta, Norodom Sihamoni, Oldřich Táborský, Hana Vláčilová, Kateřina Franková-Dedková, Lubomír Kafka, Martin Barotek, Jan Kadlec, Vladimír Nečas, Eva Asterová, Michaela Černá, Radomil Čech, Ivo Fiala, Alena Stránská-Drapalíková, Libor Vaculík, Pavel Vokoun, Marcela Benoniová, Mahulena Nekolová-Křenková, Martin Beran, Helena Frolíková, Yvetta Hubičková, Lenka Jarošíková, Hana Nachtmanová, Renata Sabongui, Luděk Vidlák, Libor Bernklau, Simona Cendelínová, Luboš Hajn, Miroslav Hajn, Zuzana Holeková, Helena Jandová, Alice Martincová-Kovářová, Michal Mikeš, Jana Ouřadová, Tereza Pokorná, Kateřina Rýdlová, Jiří Štark, Gabriela Tesáková-Béderová, Irena Čierniková, Marie Hybešová, Václav Janeček, Monika Knížková-Čierniková, Zuzana Krbcová, Jiří Kubáň, Libuše Ovsová, Dana Gregorová, Richard Hess, Martin Pacek, Marcela Mácová- Hessová, Veronika Iblová, Taťána Juřicová, Ivan Matouš, Martin Rypan, Gustav Skála, David Slobašpyckij, Kateřina Štybnarová, Petr Tyc, Jana Bílková, Igor Holováč, Jan Kolda, David Pospíšil, Libor Čihař, Zdeněk Hanousek, Ivo Jirásek, Pavel Knolle, Marie Bártová, Jana Janatová, Jana Kosíková-Přibylová, Marie Lepíčkova, Kateřina Rajmanová, Richard Genzer, Magdalena Bayerová, Ondřej Boháč, Kateřina Kurcová, Lucie Mertová, Martina Klubalová, Jan Podařil, Elvíra Němečková, Yvetta Sýkorová, Daria Klimentová, Pamela Mehéšová-Morávková, Stanislav Fečo, Markéta Plzaková-Pernauld, Jiři Pokorný, Tereza Podařilová, Zuzana Tesařová-Pokorná, Barbara Krýslová, Jiří Plecháč, Radek Stopka, Eva Zamazalová, Antonin Parma, Eva Velínská-Ornstová, Vladimír Korec, Jiři Bubeníček, Otto Bubeníček, Robert Hlatký, Radim Kafka, Václav Kuneš, David Peter, Klára Kutilová, Daniel Slabý, Martina Kornová, Viktorie Šimončíková, Natálie Turjanicová, Michal Matys, Alena Pešková, Žofie Demková, Ida Fišerová, Kristina Kloubková, Vendula Kohoutková, Petra Padriánová, Adéla Pollertová, Zuzana Susová, Roman Šolc, Monika Brůčková, Barbora Kohoutková, Tereza Ulrichová, Veronika Volfová, Jiří Jelínek, Eva Eisová, Johanka Skrčeská, Pavla Sýkorová-Zuskova, Petr Palas, Jakub Peter, Miroslav Urban, Veronika Kornová, Nikola Márová, Lenka Šnellerová, Jan Formánek, Kamil Pavelka, Vladimir Snížek, Zdeněk Mládek, Kára Jelínková, Lucie Klementová-Šimůnková, Andrea Kramešová, Karolina Pogatsová, Hana Turečková, Michaela Genzerová, Zuzana Zahradníková, Roland Havlica, Jiři Hejna, Lukáš Slavický, Monika Strnadová,

Světlana Adlerová-Mládková, Natálie Beňovská, Natalie Krištůfková, Renata Šnellerová, Monika Volfová, Anna Vrabcová, Pavel Enekeš, Jiři Pokorný, Tomás Rychetský, David Stránský, Miřenka Čechová, Barbora Kaufmannová, Jiří Urban, Martin Winter, Michaela Barotková, Anna Dvořáková, Pavlína Červíčková, Monika Hejduková, Michaela Koutníková, Filip Janda, Vlastimil Hradil, Martina Drbušková, Lenka Hrabovská, Tereza Kučerová, Sylva Nečasová, Viktor Konvalinka, Milan Odstrčil, Vanda Vasjhajplová, Radovan Hrbek, Ivana Blažková, Ivana Mikešová, Edita Raušerová, Petr Strnad, Matěj Urban, Jan Váňa, Jiří Vaňka, Michal Douša, Jan Čížek, Hana Čakarmišová, Barbora Coufalová, Zuzana Hvízdalová, Nela Čelišová, Leila Labiodová, Petra Nálevková, Adéla Srncová, Dana Palátová, Tomáš Červinka, Martin Šinták, Viktor Kocian, Tereza Krupičková, Monika Mašterová, Magdalena Matějková, Kristýna Němečková, Kristýna Piechaczková, Eva Zápotocká, Vjačeslav Burlac, Sergej Gherciu, Andrea Hrbková, Tereza Chábová, Nela Mrázová, Jevgenie Plešková, Radka Příhodová, Lucie Rákosníková, Michal Krčmář, Libor Kettner, Adam Zvonař, Irina Burduža, Alina Nanu, Štěpán Pechar, Kristýna Brabencová, Pavla Horká, Zuzana Kormošová, Kristýna Peštová, Zuzana Příhodová, Aneta Veverková, Alexander Sadirov, Matěj Šust, Ondřej Vinklát, Tamara Kšírová, Martina Vlachová, Tereza Szentpeteryová, Vojtěch Rak, Laura Balogová, Anna Knollová, Lenka Maříková, Patrik Holeček, Jakub Rašek, Daniela Hanelová, Karolína Hejnová, Kateřina Kodešová, Kristýna Petrášková, Kristýna Venená, Ayano Nagamori, Anna Novotná, Anna Srncová, Natálie Paulasová, Anna Vágnerová, Stanislava Pinčeková, Jaroslav Richters, Roman Soviar, Miroslav Suda, Kristýna Kodedová, David Lampart, Patrik Koller, Sarah Dadonova, Daniela Danihelová, Pavlína Kopecká, Barbora Lahučká, Nela Petrová, Blanka Sandnerová, Anna Slaninová, Kateřina Hanousková, Sandra Jiříková, Denisa Šalomová, Kristian Pokorný, Ondřej Potužník, František Vlček, Martin Chlumský.

To všechno jsou absolventi naší školy, omlouvám se těm, na které jsem zapomněl. Je to seznam členů a sólistů baletních a dalších souborů doma i v zahraničí, ale také choreografů, baletních mistrů, pedagogů, mimů, performerů, ředitelů divadel, uměleckých šéfů baletních souborů, národních a zasloužilých umělců, nositelů Cen Thálie za celoživotní mistrovství i Cen Thálie za mimořádné výkony/ mnohdy několikanásobných/, managerů, administrativních a produkčních pracovníků, lékařů, právníků, fyzioterapeutů, kostýmních výtvarníků, je mezi nimi i Pražský rabín a král Kambodže! Podobný seznam by mohly uvést jistě i ostatní konzervatoře, a to jak veřejné, tak soukromé, jejichž absolventi se uplatňují výrazně v profesionální praxi. Myslím, že to nepotřebuje komentář. Na základě těchto důkazů musím považovat dramatické zvolání Y.Kreuzmanové,

že“ úroveň českého tanečního školství je strašná“ za neodůvodněné a snad jen jako pouhou snahu zviditelnit se, jak o tom píše v článku v novém sborníku TA.

Na diskuzi po tomto bloku zůstalo 10min.!!. Slovo se podařilo získat Ing. Schneiderovi, který poukázal na žalostný stav pohybové výuky na ZUŠ, v různých baletních školách a kurzech. Má 100% pravdu. Je nepochopitelné, když při talentových zkouškách uchazeč o přijetí uvede, že chodí 5,6,7 /!!/ let na taneční výuku, je hrbatý, neví, co to je propnutá noha, není schopen provést jednoduché koordinační cvičení /krok krok poskok, přeskok, polka, o ¾ taktu ani nemluvě- mazurka, sousedská aj. /, nepoznají těžkou dobu aj. Velmi omezené jsou „schopnosti“ improvizace“, reakce na změnu rytmu a nálady hudebního doprovodu, přirozenost pohybu apod. Ano, jsou výjimky, ale ty lze, bohužel, spočítat na „prstech jedné ruky“! Talentovaných uchazečů je opravdu málo, pedagogové musejí většinou odstraňovat špatné návyky a chyby, což je velmi náročné a mnohdy i nemožné. Taneční konzervatoře v ČR jsou vlastně „národními“ školami, počet cizinců je vzhĺedem ke studiu v češtině a v absenci stipendijního systému /Německo, Anglie aj. / téměř zanedbatelný. Podobný problém jako v primární sféře tanečního vzdělání je i v terciálním stupni- vysokoškolském. Na to již v diskuzi nezbyl vůbec čas a proto se pokusím nastínit problém. Je v neexistenci distančního studia, o kterém se léta hovoří, ale jen hovoří. Vysokoškolské studium je tak téměř nedostupné pro odborníky z taneční praxe a preferuje k přijetí na AMU zájemce bez středoškolského odborného studia, umělecké praxe a potřebných znalostí profese. Důsledkem je pak moje odpověď Martě Lajnerové na jednu ze třech otázek, položených mi před konferenci/viz výše/. Kde jsou ty doby, kdy jednou ze základních podmínek k přijetí ke studiu na AMU byla minimálně dvouletá profesionální praxe v oboru?! Všichni se tváří, že je to tak v pořádku, že snaha o znovu zavedení distančního studia je, ale zatím to není

z různých důvodů možné. V pořádku to není, má to velmi neblahý dopad do oblasti profesionálního tance!

Mezi otázkami, na které se v diskuzi také nedostalo, byla: Co dělají taneční konzervatoře, aby mohli absolventi studovat na VŠ“? Na vysvětlenou- studium na tanečních konzervatořích probíhá podle schválených dokumentů – RVP, ŠVP a konkretizovaných učebních plánů a je, jak jsem již napsal, zaměřeno na výchovu tanečních interpretů. Studenti ukončují studium absolutoriem /VOV/, získávají titul „diplomovaný specialita“ /DiS/ a tím také způsobilost pro výkon umělecko - pedagogické činnosti. Je to vlastně získání další kvalifikace pro výkon povolání, kterou mnozí absolventi využívají a to buď jako doplňkovou činnost k taneční praxi a nebo na plný úvazek. Studenti také ukončují studium maturitou, která je opravňuje ke studiu na VŠ/ z letošních 15 absolventů 5 studuje na AMU/. Nevím, co by měly taneční konzervatoře ještě dělat? Studium je časově tak náročné, že jen ten, kdo nezná požadavky taneční praxe, může položit takovou otázku. Navíc je z ní cítit také nedůvěra ke studovanému oboru. Znovu musím odkázat na výše uvedený seznam absolventů TKHMP.

Další otázkou, která je v současné době „ a la mode“, je : Proč je tak málo absolventů TK úspěšných v konkurzech do baletních souborů“? Téma se objevilo již na jaře tohoto roku na stránkách Tanečních aktualit v souvislosti tkzv. „mladých baletů“ – inkubátorů pro absolventy tanečních konzervatoří. Již tehdy jsem napsal, že z těch „špatně připravených, nedostatkem praxe a sebevědomím trpících absolventů tanečních konzervatoří“ vyrostly osobnosti českého, československého, evropského i světového baletu. A to potvrzuje opět výše uvedený seznam. S absolventy by totiž musel někdo v divadlech pracovat, dávat jim příležitosti a dbát o jejich další profesní růst tak, jak tomu bývalo a jak by tomu mělo být i dnes. Je pochopitelné, že při nepoměru nabídky a poptávky, není ze strany divadel o takovou podporu a práci s absolventy vycházejících ze školy zájem . Proto se „vyrojilo“ tolik „mladých baletů“ po celém světě, působících buď při baletních souborech nebo školách. Při této příležitosti bych chtěl znovu zdůraznit, že Bohemia Balet není školním souborem, škola mu poskytuje pouze prostorové a odborné zázemí. Členy souboru jsou absolventi naší, ale také zahraničních škol /konzervatoří/, tedy již profesionální tanečníci. Jejich počet je odvislý od velikosti získaných finančních prostředků z grantového systému ČR. Bohužel, ani po 10-ti leté kontinuální činnosti se nepodařilo „díky“ výši finančních dotací realizovat původní projekt pro 10 tanečníků. V současné době pracuje v souboru 5 stálých členů a jeden host. Pro soubor je vytvářena speciální dramaturgie, jsou uváděny pravidelně 2 premiéry za sezonu, v případě požadavku na vyšší počet obsazení jsou ke spolupráci využíváni i studenti školy. Od roku 2009, kdy se soubor profesionalizoval, jím prošlo více jak 30 tanečníků, kteří se v současné době uplatňují výrazně na profesionální taneční scéně / Chábová, Sadirov, Vinklát, Pechar, Kornová, Rak , Janečková, Pires, Szentpéteryová, Nagamori, Pace aj./.

Také jsem již napsal, že absolventi nejsou povinni nám sdělovat, kam do angažmá nastupují. Pokusil jsem se to zjistit u těch letošních- z 15 absolventů nastoupil 1 ND Praha, 1 ND Brno, 1ND Bratislava, 1 DJKT Plzeň, 1 JD Č. Budějovice, 3 do zahraničí /Německo, Estonsko a Holandsko/, 3 Bohemia Balet, 1 LM Praha, 5 začalo studovat AMU. Když vidím představení v různých divadlech, nemyslím si, že by v ČR muselo pracovat tolik zahraničních tanečníků, že by byli o tolik lepší. Naopak, mnohdy si kladu otázku proč? Abychom byli světoví? Myslím, že problém odkryla na konferenci Alenka Pešková, šéfka Divadle F.X.Šaldy v Liberci, která uvedla, že čeští tanečníci nechtějí jít na „oblast“. Raději zůstávají v Praze, zapojují se do různých komerčních projektů, než by odešli do regionálních divadel a tam tvrdě pracovali za ne příliš výhodných podmínek.

Vzhledem k otázce úspěšnosti českých tanečníků v baletních souborech, jsem se zaměřil na jejich obsazenost v představeních a premiérách ND v Praze. Tak např:, v poslední premiéře Petra Zusky v ND Sólo pro nás dva, bylo ze 32 tanečníků obsazených v obou premiérách 19 z TKHMP. Byl jsem také na /před/posledním představení Decadance Ohada Naharina, kde

tančilo 24 absolventů TKHMP /večer tančili ještě další/. Ono úžasné sólo na začátku představení, které na premiéře tančil Viktor Konvalinka/absolvent 2004/, tančil na tomto představení další z oněch „špatně připravených……“, tentokrát z brněnské „líhně“, Marek Svobodník /večer Štěpán Pechar z TKHMP/. Na premiéře Marné opatrnosti tančili tři hlavní role Alina Nanu, Ondřej Vinklát a Vjaceslav Burlac- všichni absolventi TKHMP, na dalším představen, které jsem viděl, tančili tři hlavní role Magdalena Matějková, Adam Zvonař a Jakub Rašek- všichni absolventi TKHMP. Početné zastoupení našich absolventů a dalších českých tanečníků /Drastíková, Štípa, Dolník, Svobodník aj/, bylo i v premiéře Slovanský temperament, jehož 1.část vytvořil choreograficky Ondřej Vinklát, absolvent TKHMP. Na začátku sezony 2018/19 bylo oznámeno povýšení tří členů baletu ND v hierarchii souboru- Kristýny Kornové na demi-sólistku, Kristýny Němečkové na sólistku a Adama Zvonaře na 1.sólistu- všichni absolventi TKHMP! Taktéž v nedávno uvedené premiéře z děl Jiřího Kyliána/absolventa TKHMP/ jsem napočítal celou řadu absolventů TKHMP i dalších českých konzervatoří- dohromady 18! A mohl bych ještě pokračovat.

Záznam z jednání na konferenci pořizovala paní Jana Bohutínská a byl zveřejněn na stránkách TA. K oddílu školství uvedla svůj názor /na konferenci takto nezazněl/ , že je zapotřebí „ochota v něčem ustoupit ve prospěch ostatních, opuštění zastaralých paternalistických pozic a otevřenost změnám“. Ochota ustoupit ve prospěch ostatních – komu, amatérům a lidem, kteří neznají potřeby profese? Zastaralé paternalistické pozice? Máme snad začít se studenty diskutovat, jestli mají chuť dnes dělat battement tendu /a jak?/, nebo kontrakce či čardáš? Nevím, zda-li se v tolik obdivovaných souborech, jakými jsou balet Johna Neumeiera Ohada Naharina, Godaniho a dalších, diskutuje o tom, zda-li budou tanečníci zkoušet nebo ne. Proto vedeme žáky k odpovědnému plnění povinností, pracovitosti a disciplíně. Bez nich totiž profesi tanečníka nelze vykonávat! Jsme otevření změnám, které budou ku prospěchu profese a oboru jako takovému. Není mi známo, že ti, kteří se nejvíce kriticky a s despektem vyjadřovali ke konzervatornímu vzdělávání, někdy školu navštívili, seznámili se s jejím fungováním, atmosférou a prací se studenty.

Mrzí mě, že snaha pracovníků IDU opět vyzněla naprázdno. Ukazuje se, že je stále těžší domluvit se a najít nějaké styčné body vzájemné komunikace. Pokračuje neustále vymezování se proti druhým, neschopnost vidět problémy v širších souvislostech a řekl bych, že stále více se jedná o střet profesionálů s poloamatéry či amatéry, bohužel mnohdy s vysokoškolským diplomem. Odpoledního bloku jednání jsem se již nezúčastnil, neboť jsem to považoval, ostatně jako mnoho dalších, za ztrátu času.

 

Mgr. Jaroslav Slavický

ředitel TKHMP

umělecký ředitel BB

člen Rady TSČR